pátek 6. června 2014

Pochopila jsem v cíli aneb krátký report ze Spartan Race

Ahoj!
Poslušně hlásím, že jsem přežila.
I státnice i Spartan.
Bylyl to nervy. Obojí.
Ale je to úspěšně za mnou, tak si pojďme něco říct k tomu Spartanovi. :-)



Když jsem přemýšlela cestou do Liberce, co mě vlastně přimělo registrovat se na tento závod, došla jsem k závěru, že si evidentně potřebuju něco dokázat. A že jsem tak trochu šílená. :D
Už při podepisování reverzu, který obsahuje věty typu "přijímám riziko utonutí, ochrnutí, případně smrti" se mi pekelně zvýšila hladina adrenalinu. Říkala jsem si co sakra budu dělat tam, když už tady jsem se z toho pěkně opotila. :D
V podstatě celý víkend jsem se z toho nervovala a přehrávala si v hlavě scénáře, jaký to tam bude, co tam všechno bude atd. Pak jsem se uklidňovala, že určitě nejsem zas takový máslo, abych to nedala. No a tak pořád dokola, takže celkem zábavička na víkend.
Následně jsem zjistila, že celé mé nervování bylo zbytečné, ale k tomu se dostaneme. :)
Reverz podepsán a mohlo se vyrazit. Netušila jsem jak to tam chodí, takže jsem se ráno už celkem těšila. Na nové zážitky, na jiné šílence no a vlastně taky na to, že si dám pořádně do těla a že mi to určitě zlepší náladu. Paradoxně.
Startovali jsme ve vlně ve 13:00. Hned, jak jsme dorazili na místo, mě pohltila ta atmosféra. Všude samí sparťani, vysportovaná těla a každou chvíli startovala skupina lidí která se hromadně rozcvičovala jumping jackama.


Trasu jsem předtím neznala, ale tak nějak jsem počítala, že to nebude úplně rovinka. :D No, hned na začátek celkem kopeček, na jehož vrcholu jsme měli přeskočit balíky se slámou. Pohoda, říkám si. Běžím dál. Následný seběh z kopce byl mnohem náročnější než běh do kopce. Z toho kopce to sice běží samo, ale..
Dole na nás čekalo první blátíčko. Nějaká snaha se tomu vyhýbat nepřicházela v úvahu. Jsem přece na Spartanovi a chci být od bláta od hlavy až k patě! V tuhle chvíli mi došlo, že si to prostě užiju.
A užila! Do bláta jsem zajela skoro po pás a brodili jsme se. Ještě že jsem si řádně utáhla tkaničky, jinak bych tam ty boty snad zapomněla.
Nějaké řeči ostatních sparťanů, že včera si tam jejich kamarádka zlomila obě nohy, byly celkem motivující. Další zase řešili Ústavu ČR. Ještě lepší.
Přes bláto jsme se probrodili a byli jsme všechno, jen né čistí.
Nebyl čas ztrácet čas a běželo se dál! Nepamatuju si přesně překážky, jak šly za sebou, ale čekala na nás vysoká stěna, kterou jsme museli nějakým způsobem přelézt, přelézání lana v lese, podlézání a přelézání dalších stěn.. kde jsme se dozvěděli, že už jsme v půlce a já si říkám "coo, už?!"
Proběhli jsme lesem, na jehož konci nás čekal ten všemi obávaný ostnatý drát. Bála jsem se ho. Ale nakonec docela pohoda. Jen se nebát bláta. Nejhorší pro mě bylo šplhání na laně. To proklatý lano mělo uzly asi tak metr od sebe a hrozně klouzalo. Šplhala jsem na laně naposledy na základce, takže jsem byla ráda, že jsem to dala do půlky. Prvních 30 trestných burpees mě neminulo.


(Před závodem jsme propočítali, že je 15 překážek a když nedáme ani jednu, čeká nás 450 burpees a to už je slušná dávka. :-D)
Hrozně mě rozčílilo, že nejsem schopná to vyšplhat a těch 30 burpees mě naštvalo snad ještě víc. A namotivovalo mě to, že už se nechci zdržovat žádnýma burpees, takže následné ručkování jsem dala v pohodě a běželo se dál. Hurá!
Pokračovalo to stěnou, kterou jsem nějakým způsobem přežila, ačkoliv jsem nikdy na žádný stěně nelezla (to chce potrénovat!). Následoval strmější útes (moje vyjadřovací schopnosti jsou momentálně na nule).. zkrátka skála, kterou jsme měli zdolat pomocí lana, které tam bylo pověšené. Taky pohoda.
Nošení kýblu plného kamení (holky mohly mít kýbl naplněný jen do půlky) byla celkem zábava.
Sjezd po mokré plachtě do blátíčka jsem si dost užila. A to jsme zrovna předtím říkali, že nejsme moc špinaví, že by to chtělo ještě bláto. Dočkali jsme se.

Před cílem na nás čekala šikmá kluzká zeď (já fakt nevim jak to říct jinak), kterou jsme měli překonat pomocí lana. Dala jsem to, juchů. Překážka, kde jsme měli vytáhnout určitou zátěž a následně spustit, mi moc ani nepřišla jako překážka.. ale hod oštěpem na konci mě zabil. Nejsem schopná trefit šipku do terče, natož nějaký oštěp, který jsem nikdy nedržela v ruce a ani nevím, jak se drží, do balíku sena.
Takže druhá série burpees mě neminula. Ale nebyla jsem v tom sama, co jsem tak koukala, trefil se málokdo.
Pak už jen cílová rovinka s nějakým tím ohýnkem. Celkem mě zklamalo, že tam nebyli gladiátoři, z těch jsem měla celkem respekt, ale těšila jsem se na ně.

A závěr? Pochopila jsem v cíli.
Ta neskutečná radost, že jsem to dala.
Úžasný pocit a všem doporučuju!

Nejhorší z celého závodu? Závěrečná sprcha. To byla největší očista.

Shrnutí?
Spartan Race mě nadchl. Líbila se mi organizace, líbila se mi atmosféra!

P.S. Možná článek působí jako že to bylo neskutečně easy.
Ne, nebylo to easy.
Ale čekala jsem to o dost těžší.
A co jsem tak koukala na videa z ostatních spartanů, tak mi přišly mnohem náročnější.
Možná to bylo tím mým očekáváním.
Možná to vážně bylo jednodušší.
Nevím, každopádně jsem se rozhodla pro pořádnou výzvu a hodlám se účastnit v srpnu Spartanu Beast, což je 13 km a 20 překážek. Minimálně.
To bude mega výzva, protože ani nevím, jestli těch 13 km uběhnu, natož s překážkama.
No ale mám skoro dva a půl měsíce na trénink, takže se do toho pořádně opřu a uvidíme.
Protože tohle je výzva a motivace!

A co vy a Spartan Race?
Byli jste? Chystáte se na další?
Co si myslíte o trati v Liberci?

9 komentářů:

  1. Musel ti byt Sakra zážitek a když tak čtu všechny ty články-mrzí mě,.ze jsem do toho nesla také už letos :) tak příští rok určitě! Jen mě tedy vyděsil ten splh na laně,to budu muset potrénovat a vycvičit hlavně ruce!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je skoda.. tak priste:-)) a ten splh musim take natrenovat :D

      Vymazat
  2. Příští rok se na Spartan určitě chystám - šla bych i letos,kdybych byla doma. Domluvili jsme se s přítelem, že do toho jdem spolu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Wau, věřím že je to úžasný pocit to dokončit, ale mě se do toho nějak nechtějí vrážet ty peníze :D držím pěsti na Beastu!

    OdpovědětVymazat
  4. Musel to být super zážitek a taky pořádná dřina :)
    příští rok jdu do toho snad taky :)

    OdpovědětVymazat
  5. já do toho jdu příští rok:)

    OdpovědětVymazat
  6. Vypadá to fakt dobře. Jsi šikovná, že jsi to zmákla

    OdpovědětVymazat
  7. Vypadá to bombasticky ! Jsi úžasná, že jsi to zvládla všechno :-) Já bych měla strach z toho bláta, že se nedostanu ven :DD

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :-)