úterý 25. února 2014

Jak začít běhat.

Prostě zvednout zadek a vyběhnout. Jiná rada neexistuje!
Ne, teď vážně.
Je spoustu lidí, kteří by chtěli začít běhat, ale něco je zkrátka brzdí.
Ať už to je strach z ostatních čumilů, strach, že to neudýchají, strach, že se ztrapní a nebo prostě jenom lenost.
Výmluvy.
A zase výmluvy.




V první řadě bychom si měli uvědomit, že to děláme pro sebe. Pro nikoho jiného! Pro sebe.
Pokud budete běhat jen proto, že to je in nebo že si to chcete dát na facebook, nemá to smysl.
Taky bychom si měli uvědomit, že jestliže jsme úplní začátečníci, neuběhneme hned na začátku půlmaraton.
Musíme na to postupně a hlavně nepřepálit začátek.
Klidně to střídejte s chůzí.
Minuta běh, minuta chůze.
Nebo pět minut běh, minuta chůze.
A nebo deset minut běh, minuta chůze.
A nebo prostě jen běžte. A nebo prostě jen rychle jděte. Na začátku.
Pokud přepálíte začátek, pak budete znechucení a řeknete si, že nic neuběhnete.
Pokud jde o lenost, s tím Vám bohužel asi moc nepomůžu. Jen byste si měli říct, že jestliže chcete začít něco dělat pro sebe, neudělá to za Vás nikdo jiný.
A pokud jde o ty čumily...
Muj případ.
Včera si celý den říkám, že dneska půjdu běhat.
Že to dám.
Počasí mi přeje.
Krásný slunečný den.
Co víc si přát!
No a pak si přijdu já a můj chytrý mozek, který mi říká "tyjo, všichni na tebe budou koukat jako na blázna, nikam nechoď".
Chápejte. NIkdy jsem nebyla žádný velký běžec. Když už jsem šla běhat, šla jsem do lesa nebo někam na samotku. O víkendu. Když jsem doma.
Přes týden jsem však na koleji ve větším městě. A tady samotka není. Tady je park.
Ale odhodlat se! To je teda na medaili, fakt že jo.
No zkrátka jsem si celý den říkala, že půjdu běhat až o víkendu, protože tady na to nemám koule.
Že jsem looser.
Celý den se moje dvě já hádaly. Chápete to?!
No jenže pak jsem se vážně brutálně naštvala. Na sebe. (a to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat)
A tak jsem se ani nevím jak převlékla do sportovního oblečení a prostě šla. Vzala jsem si ipod, pustila jsem tam nasraný motivační písničky a šla jsem.
Jak to dopadlo?
Víc než dobře.
V parku jsem běhala křížem krážem.
A čumilové?
Žádní nejsou!
Teda abych to uvedla na pravou míru - lidí tam bylo požehnaně. Ale nikdo nekoukal!
Bylo tam hodně rodin na procházkách, hodně pejskařů, několik důchodců.. ale hlavně! Další běžci!
A to je tak skvělý, když potkáte další běžce a třeba se s nimi pozdravíte a nebo něco prohodíte.
Vážně. Několik jich na mě promluvilo. A nebyly to žádný trapný narážky!
Běhala jsem tam půl hodinku a myslím, že mi to stačilo.
Nejsem žádný velký běžec, každopádně chtěla bych být.
A musím na to jít postupně.
Jsem spokojená!
A hlavně mám radost, že jsem se dokopala.
Příště už se bát nebudu. Protože proč?
Protože je to normální.
A protože jsem vůbec neměla ten pocit, jako že dělám něco špatně.
Že dělám něco, co většina lidí ne.
Měla jsem pocit, že dělám něco pro sebe.
Že mně z toho bude dobře!
A že oni jsou ti, co by měli taky zvednout zadek a jít běhat taky.


Tak, to jsem se lehce rozpovídala, ale endorfinky ze mě jenom sálají, takže jsem Vám to musela sdělit.
Co vy, běháte?
Taky máte/měli jste strach z případných čumilů a lidí kolem?
Pokud se odhodláváte, prostě se seberte a jděte. Vážně. Ten pocit po je k nezaplacení!
Věřte mi.

Krásný zbytek dne. :-)


24 komentářů:

  1. Miluju běh :) a ano, taky jsem zezačátku měla strach z čumilů, ale zase jsem si řekla, může mi být fuk, co si myslí ostatní (stejně je neznám a teoreticky mě ani víckrát neuvidí), dala jsem si do uší mp3 a vyrazila :)...A je skvělý pocit, když člověk potká dalšího běžce! :) Já tady běhám po cyklostezce kolem řeky, takže o to větší radost to je :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! Řekla jsem si to samé :-)
      Je to parádička.

      Vymazat
  2. ,,Pokud přepálíte začátek...'' Minulé léto jsem začala běhat a začátek přehnala a ještě teď je mi mdlo, když si představím, že bych měla běžet nějakou hodně dlouhou vzdálenost, přestože jsem aktivní sportovec a pohyb mívám 4x-5x týdně pravidelně...tohle léto zkusím začít znovu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem to jednou hodně napálila a pak jsem hrozně dlouho nešla :/ To je právě to.. musíme po kouskách :) držím palce!

      Vymazat
  3. Mam stejnej nazor, taky jsem nedavno psala clanek v tomhle duchu. :-D
    Nijak extra ani dlouho nebeham, ale snazim se a doufam, ze mi to vydrzi. Vydrzi! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já teda strach z čumilů ani ničeho jiného nemám, jen jsem prostě lenoch :D Ale občas si zaběhat jdu, dřív jsem chodila velmi pravidelně.. teď je to hroší a nemám při sportu ráda studený vzduch, takže už se těším aspoń tak na duben, květen, kdyby budu chodit zase vdžy ráno :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mě ten studený vzduch štve, naposledy jsem z něj měla angínu. :D Ale včera to bylo fajn, úplně jarní den :-)

      Vymazat
  5. Já běh miluji a zároveň nenávidím :D Ne, většinou ho miluji :) A zabývat se čumily mě upřímně snad nikdy nenapadlo, jak bydlím v Praze, tak jsem na pohledy lidí zvyklá. Občas na mě někdo kouká, jako co jsem se zbláznila, že běžím, někdy zase dost divně koukají puberťáci a pískají, ale povětšinou si mě nikdo nevšímá a nebo právě čas od času kývne nějaký další běžec :)
    Je dobře, že jsi se dokopala:)

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  7. Já mám běh hodně ráda, a chodila bych i často - ale posledni dobou (i přes nové boty) mam pak problem s nartem :D (propadá se mi klenba ) a pak tyden nemuzžu chodit :D tak sem to musela vypustit...mozna bych spiš potřebovala zvednout zadek a jít k ortopedovi :D :-/ Ale jinak moc krásně motivační článek :)

    OdpovědětVymazat
  8. Taky jsem ze začátku měla strach z čumilů a podobně. Ale pak jsem zjistila, že to není tak hrozné, jak jsem se bála a místo toho, abych se za sebe styděla, jsem se naučila připadat si při běhu jako hvězda :-D Je fajn, když se na mě někdo usměje, když občas potkám dalšího běžce...jo, občas se najdou i ti, co si ze mě dělají srandu, třeba zrovna včera mě nějaký chlap, co šel naproti mě začal napodobovat a blbě se šklebit, ale už mě to nerozhodí, protože si řeknu, že jsem lepší, než on :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všechno je to v naší hlavě. :-)
      A tihle lidi jsou prostě trapní. :-D

      Vymazat
  9. Takový článek jsem potřebovala !! <3 Já se na běh pořád chystám, ale tento týden to fakt nestíhám časově :-( Obvykle chodím domů a už se začíná třeba smívat, ale teď budou prázdniny, takže chci začít ! Nejsem vůbec žádný běžec a kondička není nic moc, ale budu se snažit :D ! :)

    OdpovědětVymazat
  10. běhávala jsem a začátky byli krušný, byla to spíše chůze, ale milovala jsem ten pobyt v lese. Ted už neběhám, spíše si někdy vyjedu na kolečkáče :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsou taky fajn, ale už jsem na nich nebyla tak 4 měsíce.. :-D

      Vymazat
  11. Miluji běhání a proti případným čumilům jsou nejlepší brýle :) Ale jak píše Buráček - oni žádní nejsou! Naopak, myslím, že spíš lidé koukají se zájmem - v dobrém. Vlaďka

    OdpovědětVymazat
  12. říká se že nejtěží krok běžce je ten první ze dveří. Musím jen souhlasit:D když už se člověk přesvědčí, je to super. Počasí nám přeje, doufám, že o víkendu bude taky tak, abych mohla jít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím! A doufám v to samé, chci jít zase. :-)

      Vymazat
  13. přesně tak! Já teda zatím běhám jen na pásu v posilce, jse mhodně náchylná na průdušky v týhle zimě :/ :D Ještě tak před rokem bych neuběhla ani 300m bez zadejchání a nutností odpočinku a po roce tréninku a nevzdávání se jsem schopná běhat až do hálelujaaaa! A najednou mě to baví! Je to skvělý sport a už se nemůžu dočkat, až bude teplejc a já s chutí vyrazím i do přírody :))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář :-)